8. 7. 2015 09:39 od Stan
V podstatě hezký pokus, resp. praktická ukázka životnosti glazované pálené hlíny.
Dříve, nebo později to kyusú praskne. Vnitřní prostor bude vyhříván maximálně na 100°C, zvenčí, na tom plynu tak 600 °C (můj subjektivní odhad). Tenký střep a odlišná tepelná roztažnost finálně odvedou svou práci. Ten rozptylovač plamene (moc hezký název, mimochodem), ať už to bude drátěná, azbestová síťka (viz. chemická laboratorní výbava), nebo litinový plátek (kuchyně do 90. let) to jenom zpomalí. Zvažuji, jestli to zlepšení chuti vody po vaření tímto způsobem vyváží ztrátu té konývky. Ale to je věc osobní.
Jinak použití keramiky k vaření je ještě poměrně nedávnou záležitostí. Konec 19. resp. začátek 20. století byl ve znamení kameniny v kuchyních. Hrnce, hrnečky, pekáče a dokonce i třeba lívaněčníky, apod.. Ovšem poměrně masivní střep, ostřivo a hlavně způsob použití garantoval určitou odolnost. Nádobí se používalo téměř výhradně mimo přímý plamen. Buď na moderních kamnech s litinovým plátem, nebo v pecích a černých kuchyních
Kameninu vytlačil kov až s masivním stěhováním venkovského obyvatelstva do měst, a to v době, kdy velmi drahé měděné, cínované nádobí nahradily levné, lisované a smaltované hrnce.
Ad odolnost porcelánu. Kdysi jsem experimentálně roztavil v neglazovaném, porcelánovém kelímku nad plynovým hořákem bronz!