9. 4. 2012 10:24
Vlastní čajové nádobí + Selim Hill Silver Thunder (organic,
Vlastní čajové nádobí + Selim Hill Silver Thunder (organic, fair trade), lot no. Ex-3
Taky už Vás to někdy napadlo? Vyrobit si vlastní šálek, misku, či konvičku?
Mě taková věc lákala, čím dál tím více pokaždé, když jsem se doma kochal čajovým nádobím. Zkoumal jsem tvary, zaoblení, barevnost glazur. Snažil jsem si představit, jak ten či onen keramik postupoval, jak byla na počátku všeho „jen“ hlína (beztvará hrouda, která se musí dlouze zpracovat a prohníst), jak ji keramik vlastníma rukama dává tvar a formu a nakonec vybírá odpovídající barevnost glazury a vše završuje výpalem. Fascinující představa! Dlouho jsem o tom přemýšlel. A SNIL.
A jelikož si myslím, že sny by se měly plnit, tak jsem se jednoho krásného dne rozhoupal a přihlásil se do keramického kroužku. Postupně jsem se seznamoval jak s hlínou zacházet, jak jí zpracovat, vytvarovat, slepit, nechat vyschnout… a mnoho dalšího, co k tomuto úžasnému řemeslu patří. Celkem jsem absolvoval cca 100 hodin kurzu, jejímž lektorem byla Eva Olivová, DiS. Čímž jí tímto velice děkuji.
Nyní bych vám chtěl představit výsledek svého snažení, s nímž jsem asi nejvíce spokojený (vždycky je ovšem co zlepšovat
). Jedná se o konvičku s bočním úchytem (Kyusu) + šálek. Obojí je vytočené na elektrickém kruhu. Ku výrobě jsem použil šedou točírenskou hlínu s šamotovým ostřivem velikosti do 0,5mm.
Výrobní postup vypadal asi takto:
jako první jsem vytočil tělo konvičky kulovitého tvaru. Posuvným pravítkem jsem změřil průměr hrdla pro pozdější míru na víčko. Poté následovala hubička (pro jistotu 3, pro případ, že bych ji špatně seřízl), dále boční úchyt a výše zmiňované víčko. Nakonec zbývá vytočit šálek co nejvíce podobného obsahu - to bych označil jako nejtěžší úkol. Následovalo postupné vysychání do kožovitého stavu. Když bylo tělo konvičky tuhé tak akorát (asi tak týden vysychání pod igelitem), obtočil jsem podstavec konve a začistil povrch. Následovalo vytvoření dírek u hrdla a slepení jednotlivých kusů, pečlivě seříznout boční úchyt a hubičku, zvrásnit obě lepené části, pomazat šlikrem (takové bahýnko z použité hlíny), opatrně přimáčknout hubičku a ouško, zafixovat hliněnou žížalou, začistit a zahladit. Teď již jen udělat dírku do víčka a ponechat další týden vysychat. Když konev zcela vyschla, putovala do elektrické pece na přežah 900°C. Další fází bylo obroušení drobných nerovností a konečně glazování. Na vnitřek konve i šálku jsem použil smetanovou, lehce matnou glazuru a na vnější část pak přišla glazura s názvem „starokovová“ – toto pojmenování je dle mého názoru zcela vystihující – barevnost se pohybuje od tmavě hnědé, přes černou až po kovově lesklou, na některých místech s duhovým efektem. Nyní již jen zbývá otřít spodní část výrobků, aby se nepřilepily k podložce v peci a nastavit teplotu na 1100°C. Následuje několik hodin výpalu a nesnesitelně dlouhý týden čekání na další hodinu keramiky…
KONEČNĚ! Mé oči šmejdí po stojanu s hotovými výrobky. Hledám, hledáám… a mám ji. Výpal přežila bez úhony. Víčko sedí. Spěchám ke kohoutku, abych zkusil, jak slévá. A paráda! Druhé slití neputuje do umyvadla, nýbrž do šálku. Super! Obsah vychází úplně skvěle! Pozdější měření ukazuje obsah 120ml konev a 110ml šálek, což je dle mého ideální míra na vícenálevovou přípravu. Konev bude primárně určená na přípravu čajů typu Darjeeling (což se časem ukázalo jako skvělá volba) a v ojedinělých případech čajů říznějších zelených.
Nyní konev a čaj v praxi…
Uploaded with ImageShack.us
Uploaded with ImageShack.us
Jaro je již v plném proudu a venkovní čajování se stává čím dál častějším. Spolu s jarem k nám konečně přilétají i první vlaštovky v podobě prvních sklizní. Mezi mé favority zatím patří - Selim Hill Silver Thunder (organic, fair trade), lot no. Ex-3. Pochází ze zahrady, která se nachází nedaleko od místa zvaného Tindharia (Tři vodopády). Při pěstování bylo aplikováno zásad bio dynamického zemědělství. Čaj působí velmi objemně. Příčinou toho jsou větší, nepolámané lístky tmavě zelené barvy (občas výskyt hnědého lístku) a vcelku vysoký počet tipsů, pocházejících z keříků čínských hybridů a AV2. Ty jsou doslova posety stříbrným chmýřím. Vůně suchého listu je velmi svěží, lehce nasládlá, balzamická s jemnými tóny květin a ovoce.
Uploaded with ImageShack.us
Nálev je čirý, jiskrný. Barva zpočátku světlá, postupně se vyvíjí do zlato-žluté. Voní úžasně, dokonale kopíruje vůni suchého listu, jen více vystupují květinové tóny, které mi připomínají konvalinky. Chuť je harmonická, velice vyrovnaná. Nálev kulatý, s plným tělem. Doslova sklouzne do krku. Chuť po polknutí vám v ústech vydrží dlouho. Je balzamická, ovocná. Působí nasládle a příjemně květinově. Natrpklost byste u tohoto čaje hledali marně.
Uploaded with ImageShack.us
Uploaded with ImageShack.us
Na vylouhovaném listí je velmi pěkně vidět kvalita zpracování. Mnoho tipsů a jemných lístků, které jsou jen minimálně potrhané.
Uploaded with ImageShack.us
Shrnutí: Tento čaj mně velmi chutnal. Jemný, ale přitom velmi plný charakter s naprosto vyváženou chutí. Ideální na slunné jarní dny.
Taky už Vás to někdy napadlo? Vyrobit si vlastní šálek, misku, či konvičku?
Mě taková věc lákala, čím dál tím více pokaždé, když jsem se doma kochal čajovým nádobím. Zkoumal jsem tvary, zaoblení, barevnost glazur. Snažil jsem si představit, jak ten či onen keramik postupoval, jak byla na počátku všeho „jen“ hlína (beztvará hrouda, která se musí dlouze zpracovat a prohníst), jak ji keramik vlastníma rukama dává tvar a formu a nakonec vybírá odpovídající barevnost glazury a vše završuje výpalem. Fascinující představa! Dlouho jsem o tom přemýšlel. A SNIL.
A jelikož si myslím, že sny by se měly plnit, tak jsem se jednoho krásného dne rozhoupal a přihlásil se do keramického kroužku. Postupně jsem se seznamoval jak s hlínou zacházet, jak jí zpracovat, vytvarovat, slepit, nechat vyschnout… a mnoho dalšího, co k tomuto úžasnému řemeslu patří. Celkem jsem absolvoval cca 100 hodin kurzu, jejímž lektorem byla Eva Olivová, DiS. Čímž jí tímto velice děkuji.
Nyní bych vám chtěl představit výsledek svého snažení, s nímž jsem asi nejvíce spokojený (vždycky je ovšem co zlepšovat
). Jedná se o konvičku s bočním úchytem (Kyusu) + šálek. Obojí je vytočené na elektrickém kruhu. Ku výrobě jsem použil šedou točírenskou hlínu s šamotovým ostřivem velikosti do 0,5mm.Výrobní postup vypadal asi takto:
jako první jsem vytočil tělo konvičky kulovitého tvaru. Posuvným pravítkem jsem změřil průměr hrdla pro pozdější míru na víčko. Poté následovala hubička (pro jistotu 3, pro případ, že bych ji špatně seřízl), dále boční úchyt a výše zmiňované víčko. Nakonec zbývá vytočit šálek co nejvíce podobného obsahu - to bych označil jako nejtěžší úkol. Následovalo postupné vysychání do kožovitého stavu. Když bylo tělo konvičky tuhé tak akorát (asi tak týden vysychání pod igelitem), obtočil jsem podstavec konve a začistil povrch. Následovalo vytvoření dírek u hrdla a slepení jednotlivých kusů, pečlivě seříznout boční úchyt a hubičku, zvrásnit obě lepené části, pomazat šlikrem (takové bahýnko z použité hlíny), opatrně přimáčknout hubičku a ouško, zafixovat hliněnou žížalou, začistit a zahladit. Teď již jen udělat dírku do víčka a ponechat další týden vysychat. Když konev zcela vyschla, putovala do elektrické pece na přežah 900°C. Další fází bylo obroušení drobných nerovností a konečně glazování. Na vnitřek konve i šálku jsem použil smetanovou, lehce matnou glazuru a na vnější část pak přišla glazura s názvem „starokovová“ – toto pojmenování je dle mého názoru zcela vystihující – barevnost se pohybuje od tmavě hnědé, přes černou až po kovově lesklou, na některých místech s duhovým efektem. Nyní již jen zbývá otřít spodní část výrobků, aby se nepřilepily k podložce v peci a nastavit teplotu na 1100°C. Následuje několik hodin výpalu a nesnesitelně dlouhý týden čekání na další hodinu keramiky…
KONEČNĚ! Mé oči šmejdí po stojanu s hotovými výrobky. Hledám, hledáám… a mám ji. Výpal přežila bez úhony. Víčko sedí. Spěchám ke kohoutku, abych zkusil, jak slévá. A paráda! Druhé slití neputuje do umyvadla, nýbrž do šálku. Super! Obsah vychází úplně skvěle! Pozdější měření ukazuje obsah 120ml konev a 110ml šálek, což je dle mého ideální míra na vícenálevovou přípravu. Konev bude primárně určená na přípravu čajů typu Darjeeling (což se časem ukázalo jako skvělá volba) a v ojedinělých případech čajů říznějších zelených.
Nyní konev a čaj v praxi…
Uploaded with ImageShack.us
Uploaded with ImageShack.us
Jaro je již v plném proudu a venkovní čajování se stává čím dál častějším. Spolu s jarem k nám konečně přilétají i první vlaštovky v podobě prvních sklizní. Mezi mé favority zatím patří - Selim Hill Silver Thunder (organic, fair trade), lot no. Ex-3. Pochází ze zahrady, která se nachází nedaleko od místa zvaného Tindharia (Tři vodopády). Při pěstování bylo aplikováno zásad bio dynamického zemědělství. Čaj působí velmi objemně. Příčinou toho jsou větší, nepolámané lístky tmavě zelené barvy (občas výskyt hnědého lístku) a vcelku vysoký počet tipsů, pocházejících z keříků čínských hybridů a AV2. Ty jsou doslova posety stříbrným chmýřím. Vůně suchého listu je velmi svěží, lehce nasládlá, balzamická s jemnými tóny květin a ovoce.
Uploaded with ImageShack.us
Nálev je čirý, jiskrný. Barva zpočátku světlá, postupně se vyvíjí do zlato-žluté. Voní úžasně, dokonale kopíruje vůni suchého listu, jen více vystupují květinové tóny, které mi připomínají konvalinky. Chuť je harmonická, velice vyrovnaná. Nálev kulatý, s plným tělem. Doslova sklouzne do krku. Chuť po polknutí vám v ústech vydrží dlouho. Je balzamická, ovocná. Působí nasládle a příjemně květinově. Natrpklost byste u tohoto čaje hledali marně.
Uploaded with ImageShack.us
Uploaded with ImageShack.us
Na vylouhovaném listí je velmi pěkně vidět kvalita zpracování. Mnoho tipsů a jemných lístků, které jsou jen minimálně potrhané.
Uploaded with ImageShack.us
Shrnutí: Tento čaj mně velmi chutnal. Jemný, ale přitom velmi plný charakter s naprosto vyváženou chutí. Ideální na slunné jarní dny.
