Re: Reakce okolí na Váš koníček
Měl jsem to štěstí, že u nás na malém městě už chvíli fungovala parta, která se vymanila z alkoholového opojení a začala čajovat. Krátce na to jsem se k nim přidal a tak jsme byli úžasná parta čtyř lidí, kteří jsme se téměř denně scházeli a čajovali. Na ta léta vzpomínám moc rád. Teď už se ty lidi bohužel většinou rozprchli do světa, takže čajuji sám nebo s přítelkou, občas přijde nějaký známý nebo soused, ale to nejsou většinou čajomilci, ačkoliv připravený čaj rádi ochutnají. Mí rodiče jsou nevzdělaní materialisti, kteří nikdy nepochopili cokoliv, čemu jsem se v životě věnoval a nerozumím si s nimi doteď. Tam je to pasé, pro rodiče existuje jen jediný "čaj" a to ten pytlíkový. Naštěstí jsem však od rodičů odešel velmi záhy po završení osmnáctin a vydal se svou vlastní cestou. V práci to pár lidí chápe, že existuje také něco jiného než pytlíkáče, ale že by si čaj udělali, to pochybuji. Většina ostatních lidí, kteří se kolem mě pohybují, si ovšem myslí, že jsem asi nějaký magor, protože se naprosto vymykám jejich stereotypům
Ale je pravda, že já zase moc nechápu je, takže je to fifty-fifty 
šálek se nebrání,
nemá strach ze smrti.

A občas zvedne významně obočí, když dorazí balík z číny a ona musí zaplatit DPH. Ale chápe, že je to ehm ... investice. Ano, investice!
Ale nikdo mi to naštěstí nevymlouvá. Ještě aby. Počkejte až si začnu pořizovat nádobíčko a 25g čaje za tři kila