Škoda, že toto vlákno usnulo, kdyby se zde rozpoutala nějaká zajímavá diskuze, rád bych se přidal, neb po několika letech hledání a zkoušení jsem setrval právě u zenu, je tomu již 18 let.
omaj píše:Napadla me jeste lepsi knizka, jmenuje se "OKO NIKDY NESPI, primo do srdce zenu" od Dennnis Genpo Merzel. A pro prazske doporucuji krasne knihkupectvi (ja bohuzel z prahy nejsem, tak tam zavitam jen zridka) kdyz jdete od Prasne brany na staromestke manesti tak po leve strane a musite po uzkych drevenych schodech do prvniho patra, tam maji knizky, a nejen o zenu
Ano, to je jedna z mých nejoblíbenějších, hlavně vlastní báseň Sin sin ming je mou největší inspirací, stačí, když si vždy v nějaké složité situaci vzpomenu na první verše: "Velká Cesta je snadná, pokud ničemu nedáváš přednost" - a vše se hned urovná .... Zafu samozřejmě také mám a používám i se zabutonem. Zenových knih u nás vyšlo hodně, některé jsou velmi dobré, některé méně, v poslední době, když si chci pořídit něco nového, kupuji si spíše jen překlady původních textů starých čínských čchanových mistrů nebo něco přímo z pera nějakého významného mistra. Na trhu je totiž i spousta hodně teoretických a neužitečných knih různých samozvanců a rádoby všeználků ...
omaj píše:......, ale nejvice mne dokaze "nastvat" zenovy koan, protoze obsahuje tzn. nelogickou "hadanku"
Koany nelze chápat rozumem. Na nejnižší úrovni jsou to vlastně takové pasti na adeptovu mysl. Chytneš se slov a jsi v pasti. Koan také funguje v rámci šokové terapie, jak jsem o tom psal jinde v souvislosti se zastavením mysli např. při bojovém umění, kdy nečekaný úder může způsobit zastavení mysli. Stejně tak koan mnohdy adeptovi způsobí mentální šok, když se veze na vlně myšlení. Najednou se setkáš s nelogickou tezí (koanem) a mysl šokovaná zdánlivě nelogickým významem zkolabuje a zastaví se. Podobně fungují i ony pověstné facky nebo rány holí, které žák dostává od mistra. Takže zen směru Rinzai lze považovat za takovou šokovou terapii
S jakýmsi spontánním koanem mám velice pěknou historku se svou babičkou, jak rád říkám - skrytou zenovou mistryní. Mám od narození každé oko jiné - jedno tmavě a druhé světle hnědé. Všiml si toho jednou můj doktor a poslal mě s tím pro jistotu k očnímu. Ten den si jen tak sedím, relaxuji a popíjím čaj, v tom přišla do mého pokoje babička. Během krátkého hovoru jsem jí sdělil, že příští den musím k očnímu. Ona na to, co tam budu dělat. Tak jí odpovídám, že kvůli tomu, že mám každé oko jiné. Babička si spontánně zakryla jedno oko rukou a říká: "Také mám každé oko jiné".
To byla právě ta správná chvíle, kdy se mi mysl šokem z té situace a zdánlivě nelogického tvrzení (vzhledem k mé situaci s odstínem očí) zastavila a já na ní vyjukaně čučel s otevřenou pusou
Někdy život sám přináší velmi zajímavé koanové situace, ostatně mnoho koánů jsou vlastně příběhy, které se s největší pravděpodobností skutečně staly ....
Pak je samozřejmě vyšší úroveň koanů, ale o té se nemá cenu bavit.