Já chodím do čajovny protože je to má práce. Takže u mě je spíš otázka, proč jsem si vybrala tuto práci? Protože mám obrovský dům, v něm fitko, ve kterém mám asi třicet cvičitelek ( téměř samé ženy). Po několika letech neúspěšné snahy zde rozjet kavárnu pro maminky s dětmi, se mi uvolnily prostory, které jsem potřebovala využít. Nabízelo se několik možností - hospoda, restaurace... Naštěstí mě napdla myšlenka otevřít čajovnu. Jestli to byl dobrý nápad z finančního hlediska se uvidí časem. Ale z hlediska pozitivního účinku na moji psychiku to byl ten nejlepší nápad. Jelikož všechny mé předchozí zkušenosti s čajem byly - pigy po ránu, měla jsem pocit, že jsem objevila nový svět. Před otevřením jsem přečetla vše, co se přečíst dalo. Celé fórum e- cajovny,knihy, články...Také jsem absolvovala zaškolení v čajovně v Lytomyšli, kde se se mnou podělil o zkušenosti místní čajmen - tímto mu ještě jednou díky. Pak nadešla fáze první objednávky a pak už objevování, zkoušení, pití litrů a litrů čaje, přípravu dýmek, vaření jídel... Načež po půl roce sladké dřiny, došlo k otevření. K dnešnímu dni uběhl od otevření měsíc a půl. Za tuto dobu jsem se do čajovny zamilovala. A to z několika důvodů. Čaj mě naprosto okouzlil. Jeho chůť, aroma, historie... Miluju zvuk bublající dýmky a vůni ovoněného tabáku. Ale hlavně mě nadchli lidi, kteří do čajovny chodí. Ve fitku denně zažívám hádky, pomlouvání, řešení problémů...a to se zaměstnanci i klienty. Do čajovny však chodí samí příjemní, milí, usměvaví človíčci. To je samé děkuji, prosím, vy to tady máte krásné... Všichni jsou milí, skromní, ohleduplní, a ač většina nejsou žádní odborníci, a nejvíc frčí babiččina zahrádka, tak jsem mezi těmito lidmi našla klid,mír a souznění. Takže proč chodím do čajovny? Protože je to láska mého života