24. 6. 2008 13:12
Čajování v Anglii
Jedna z prvních věcí o kterou jsem se začal zajímat po svém příjezdu do Londýna byly čajovny a čajové obchody. Po neúnavném vyhledávání na internetu, jsem našel bohužel jen jednu, která může stát za námahu.Byl to Tea Palace na Notting Hillu. Mezitim jsem narazil na obchod Whittard of Chelsea. Jedná se o síť obchodů s cajem ale nabizeji jen ony ovocne caje pro maminky a suvenyry pro turisty, plus jeden zelený čaj s popisem, zelený čaj, což je informace která my dost pomohla, vzhledem k tomu co se nacházelo v plechovce s tímto označením.Taky tam byl černý čaj, s popiskem "čerý čaj"a musím říct, že tento čaj byl opravdu celý černý-jako noc, no i zástupce polozelených byl přítomný v jednom druhu, s popiskem , hádejte jakým. Ano správně, oolong tea se to jmenovalo. To už si mě, ale všimla paní prodavačka a se lstivým výrazem obchodníka tak jak ji to naučili v půlhodinovém kurzu, jde ke mě a ptá se, jestli mi může poradit. I mě se ve tváři mihnul lstivý výraz, výraz ostříleného českého čajomila, tak jak nás to učil páně Walter na začátku. Nenechte se přečůrat. A chtěl jsem se pustit do diskuse, o druzích čaje , době sklizně atd. Pak jsem se, ale rozhlédnul kolem po policích plných ovocných směsí a barevných hrníčků a říkam si: "tady ne". Poděkoval jsem a odešel.
Ten večer jsem zjistil další zajímavou věc asice, že v čajových internetových obchodech nabízejí jistě zajímavé čajé, bohužel nepopsané dostatečným množstvím informací o produkci, a celkem neodborně vyhlížející prezentací čajů.
Přišel den D a Já i s kamarádem jsme vyrazili na Notting Hill. Po krátkém bloudění jsme našli Tea Palace. Vešli jsme dovnítř. Obchod byl rozdělen na dvě částí. Obchod čajem a luxusní restauraci pro vymírající Londýnskou smetánku, která si ráda pochutná na čajích. Rozhlédnul jsem se po obchodě. Vypadali jsme jako dva exoti přišlí odněkud z Ukrajinských dolů a to my dodalo sebedůvěru. Docela dobrý výběr Japonských litinových konviček, čaje celkem dobrých značek ve fialových plechovkách s logem Tea Palace, nábytek a vše ve starém britském imperiálním stylu. Asi dvacet minut jsem zkoumal, vše co zde měli a nenechal se rušit tázavými pohledy prodejců. To už jsem si ale udělal dostatečný obrázek o úrovni a sortách toho co prodávají. Pojďme si tedy udělat obrázek o znalostech.
Přišel jsem před dlouhý pult a prodavač, jež se tvářil, že jako je o tři třídy výše, na mě koukal a ani nehlesnul. Musim říct, že me trošku tady naštvali.
Tak jsem začal.
Nechal jsem si představit, asi devět zástupců, různých sort čajů. Japonská sencha, vypadala spíše jako bancha, staré darjeelingy, nedostatečný popis čajů, který svědčí o nedostatečných znalostech personálu.
Nic jsem neřekl a nechal si ukázat dalších asi pět zástupců čajů, které se mi zdáli být zajímavé. Byli mezi nimi, Silvertips Cejlon a Nilgiry supergrade, tyhle dva me na pohled nezklamali a Já věděl, že tohle bych v čechách sháněl jen těžko. Ale ten zbytek. Zatím jsem ani nehlesnul a jen si vybíral. Což už každého kolem znervoznilo natolik, že přišla za pult i manažerka podniku. Ale nesmíte zapomínat, že Já byl stále ještě v ráži.
Začal jsem se vyptávat. Nejdříve toho prodavače. Pokládal jsem mu různé všetečné otázky, na které jen těžko nacházel odpovědi, surfujíce na vlnách improvizace a vymýšlení si. Na nesprávné a lživé odpovědi jsem nereagoval, ale pamatoval si je. Po asi deseti minutách, kdy jsem ho trápil a zdálo se, že zadek už má mokrý, zvláště pak při pohledu na onu smetánku, která si užívala oběd za mými zády a možná čím dál častěji stáčela pohled směrem k nám, se do všeho vmísila manažerka a možná majitelka podniku, jak jsem později vyzjistil. Lokty vystrkala onoho prodejce zpoza prodejního pultu. Její znalosti byly o něco větší, ale ne o moc. Ptal jsem se proc mají z darjeelingu first flushe z minuleho roku, kdyz se prave v techto dnech sklizi letosni second flushe. Odpoved byla prekvapujici. Že prý to dováží jak velí anglická tradice loď a proto to trvá tak dlouho. Ja jsem odpovedel ač překvapen, duchapřítomně a zeptal se co je to za loď, že jí cesta do anglie trvá přes rok. A potichu jsem se zeptal, jestli by nemeli trochu pozmenit tradici, namísto prodávání starých čajů, zvláště, když jak víme, po dvou měsících, jsou first flushe skoro k nepoužití. Dále jsem poukázal na to jak vypadají jejich japonské čaje.
A popsal jak by měli vypadat v ideálním případě. O znalostech personálu jsem se rozkecal po té. Uváděl jsem odpovědi, které mi byly dány oním prodavačem a vysvětlil co na nich bylo spatně a proč. Ta paní tam tak stála a Já si řekl: "dost!" Poprosil jsem o to Nilgiri a Cejlon po sto gramech. Paní jen lusknula prsty a přiběhnul onen prodavač. Roztřesenýma rukama mi nabral po sto gramech z každého čaje, dostal jsem pár vzorků zdarma a s úsměvem se rozloučil. Až teď jsem si uvědomil, že tu s sebou mám kamaráda , který celou dobu ani nedutal.
Vyšli jsme ven a celou dobu se smáli.
Nicméně se nevzdávám a pokouším se najít kvalitní čajový obchod i tady v UK. Zprávy pošlu. Jenda
Ten večer jsem zjistil další zajímavou věc asice, že v čajových internetových obchodech nabízejí jistě zajímavé čajé, bohužel nepopsané dostatečným množstvím informací o produkci, a celkem neodborně vyhlížející prezentací čajů.
Přišel den D a Já i s kamarádem jsme vyrazili na Notting Hill. Po krátkém bloudění jsme našli Tea Palace. Vešli jsme dovnítř. Obchod byl rozdělen na dvě částí. Obchod čajem a luxusní restauraci pro vymírající Londýnskou smetánku, která si ráda pochutná na čajích. Rozhlédnul jsem se po obchodě. Vypadali jsme jako dva exoti přišlí odněkud z Ukrajinských dolů a to my dodalo sebedůvěru. Docela dobrý výběr Japonských litinových konviček, čaje celkem dobrých značek ve fialových plechovkách s logem Tea Palace, nábytek a vše ve starém britském imperiálním stylu. Asi dvacet minut jsem zkoumal, vše co zde měli a nenechal se rušit tázavými pohledy prodejců. To už jsem si ale udělal dostatečný obrázek o úrovni a sortách toho co prodávají. Pojďme si tedy udělat obrázek o znalostech.
Přišel jsem před dlouhý pult a prodavač, jež se tvářil, že jako je o tři třídy výše, na mě koukal a ani nehlesnul. Musim říct, že me trošku tady naštvali.
Tak jsem začal.
Nechal jsem si představit, asi devět zástupců, různých sort čajů. Japonská sencha, vypadala spíše jako bancha, staré darjeelingy, nedostatečný popis čajů, který svědčí o nedostatečných znalostech personálu.
Nic jsem neřekl a nechal si ukázat dalších asi pět zástupců čajů, které se mi zdáli být zajímavé. Byli mezi nimi, Silvertips Cejlon a Nilgiry supergrade, tyhle dva me na pohled nezklamali a Já věděl, že tohle bych v čechách sháněl jen těžko. Ale ten zbytek. Zatím jsem ani nehlesnul a jen si vybíral. Což už každého kolem znervoznilo natolik, že přišla za pult i manažerka podniku. Ale nesmíte zapomínat, že Já byl stále ještě v ráži.
Začal jsem se vyptávat. Nejdříve toho prodavače. Pokládal jsem mu různé všetečné otázky, na které jen těžko nacházel odpovědi, surfujíce na vlnách improvizace a vymýšlení si. Na nesprávné a lživé odpovědi jsem nereagoval, ale pamatoval si je. Po asi deseti minutách, kdy jsem ho trápil a zdálo se, že zadek už má mokrý, zvláště pak při pohledu na onu smetánku, která si užívala oběd za mými zády a možná čím dál častěji stáčela pohled směrem k nám, se do všeho vmísila manažerka a možná majitelka podniku, jak jsem později vyzjistil. Lokty vystrkala onoho prodejce zpoza prodejního pultu. Její znalosti byly o něco větší, ale ne o moc. Ptal jsem se proc mají z darjeelingu first flushe z minuleho roku, kdyz se prave v techto dnech sklizi letosni second flushe. Odpoved byla prekvapujici. Že prý to dováží jak velí anglická tradice loď a proto to trvá tak dlouho. Ja jsem odpovedel ač překvapen, duchapřítomně a zeptal se co je to za loď, že jí cesta do anglie trvá přes rok. A potichu jsem se zeptal, jestli by nemeli trochu pozmenit tradici, namísto prodávání starých čajů, zvláště, když jak víme, po dvou měsících, jsou first flushe skoro k nepoužití. Dále jsem poukázal na to jak vypadají jejich japonské čaje.
A popsal jak by měli vypadat v ideálním případě. O znalostech personálu jsem se rozkecal po té. Uváděl jsem odpovědi, které mi byly dány oním prodavačem a vysvětlil co na nich bylo spatně a proč. Ta paní tam tak stála a Já si řekl: "dost!" Poprosil jsem o to Nilgiri a Cejlon po sto gramech. Paní jen lusknula prsty a přiběhnul onen prodavač. Roztřesenýma rukama mi nabral po sto gramech z každého čaje, dostal jsem pár vzorků zdarma a s úsměvem se rozloučil. Až teď jsem si uvědomil, že tu s sebou mám kamaráda , který celou dobu ani nedutal.
Vyšli jsme ven a celou dobu se smáli.
Nicméně se nevzdávám a pokouším se najít kvalitní čajový obchod i tady v UK. Zprávy pošlu. Jenda
clovek by povedal ze v anglicku si na to potrpia....ale realita je,zda sa, trosku ina... ked bol otec v anglicku, kazal som mu nech mi nakupi nejake caje, on sa vratil s plechovkou twinnings,ze vraj nic ine nenasiel:-(
