2012 Sencha Uji Genji Monogatari
Díky velikému úspěchu předešlého článku a několika nabídkám k sepsání scénáře k novým řadám telenovel, zejména ukrajinské produkce, jsem podlehl stihomamu padesátiletých pracujících žen a rozhodl se na jejich četné žádosti rozšířit portfolio o produkci pro ženy šedesátileté. Ideálním materiálem se ukázalo být letošní Kinder Bueno, pardon, chci říct ukázala být letošní Sencha Genji Monogatari, produkovaná v japonském Uji. Umyjme tedy naše zaprášená kyusu a shiboridashi, navštivme naše rodiče a ponořme se u mámy do naší oblíbené chuti umami.

Fotografie balení


Umami
Umami je vedle běžných chutí, které jsme schopni vnímat (hořko, slano, sladko, kyselo) relativně nově objevenou a popsanou pátou chutí. Umami je slovo odvozené od japonského originálu umai, který se do češtiny překládá jako chutný, delikátní.
Chemické složení je na první pohled zběsilé – náš chuťový receptor detekuje kyselinu glutamovou, respektive její soli (glutamáty). Toho si před cca deseti lety všimli výrobci potravin a začali chemickou cestou vyrobené sloučeniny přidávat do jídel s cílem nahradit chemií kvalitu surovin. Mezi veřejností kolují názory a zkazky o souvislosti mezi glutamáty a rakovinným bujením. Opravdu validním výzkumem se to však prokázat nepodařilo. Jsou však známy případy reakcí lidí na požití určitého množství a obecně WHO nedoporučuje konzumaci dětem a kojícím matkám. Osobně mám názor takový, že WHO nemá k dispozici dostatečná dlouhodobá data (a nejspíše je ani z principu věci mít nebude) a není tudíž schopna provést průkaznou studii. Osobně se chemicky vyrobeným glutamátům vyhýbám, přírodních obsažených přirozeně v různých složkách potravy se nebojím.
Glutamáty jsou tedy přírodně se vyskytující látky, obsažené zejména v japonských čajích a jsou zodpovědné za jejich delikátní chuť. Přírodní jsou po stránce účinků v naprostém pořádku, navíc jsou tam v malých koncentracích. Nebojme se tedy popíjet tyto zelené skvosty.
Suché jehličí a příprava
Sencha znamená nasekaný čaj. Čajové lístky jsou při výrobě nasekány na kusy vytvarované do tvaru tenkých jehliček. Nasekání prozradí, že čaj je náročnější na způsob přípravy. Snadno se přelouhuje a výsledkem je místo žádané chuti valčík hořkosti s trpkostí. Teplota vody hraje roli více než významnou. Metoda přípravy, ke které jsem časem dospěl je pro mnohé jistě známá. První nálev louhuji bez oplachu dle barvy klidně 30-50 vteřin, v nepřímé úměře ke zvolené teplotě vody. Druhý nálev je potřeba slít velmi rychle, takřka okamžitě, či chcete-li, tak cca 5-10 vteřin. Další nálevy již opět časy protahuji, většinou odhaduji dle barvy. Vyhovují mi malé teploty okolo 60-70°C. Kvalitní Sencha je pro čajomila něco jako Lego pro devítileté dítě. Máte k dispozici prvotřídní komponenty a je jen na vás, co s nimi uděláte. Může z toho být luxusní vesmírná loď stejně snadno, jako cihlová zeď, kde pár (případně všechny) cihly chybí. Vesmírná loď z Lega, jak je jejím dobrým zvykem, se snadno opět změní v tříšť. V reálu za vydatné pomoci gravitace a hybnosti tělesa, u Senchy prostřednictvím vysoké teploty a zapomenutí při louhování.
Suchý list je vpravdě jehličkový, ale proti kvalitnějším sortám, které jsem zatím měl tu čest popíjet mi přijde víc lámaný. Barva je tmavě zelená, naznačuje, že čaj byl možná pár dní před sklizní lehce zastíněn aby nabral hodně chlorofylu.

Tuto Senchu jsem připravoval při cca 65°C a časech 30/5/10/20/45 s. Časy berte jako orientační, počítal jsem vteřiny pouze v duchu. U pozdějších časů jsem se orientoval především pomocí barvy. Dávkoval jsem cca 3.5g na 80ml shiboridashi.

Zelená je Sencha, Sencha to je čaj
Prodejce čaje bohužel nebyl schopen poskytnout nějaké ucelené informace, kultivar je neznámý, stejně tak sklizeň, či jestli byla stíněna. Dovoluji si však odhadovat, že se jedná o ichibanchu, která nejspíše byla chvíli stíněna.
Se Senchou Genji Monogatari z Uji jsem dlouho bojoval. První přípravy mi přišel čaj fádní, nudný a chuťově plochý jak hrudník vietnamské závodnice, či naopak drsný jak šmirglpapír a hořký jak pocit cyklisty na tour de France, který upadl 20 metrů před cílem. Postupem času jsem našel tu správnou teplotu a časy a dostal z ní chutě, které mám u Senchy rád. Celkové vyznění mi ale i po vychytání přípravy sedlo méně, než u takových pecek jako letošní Sencha Tsuyuhikari, ze které umami přímo chlístá po hrstech. Chuť je nasládlá, travnatá, lehce rybinná, umami je spíše méně a závisí jak se povede příprava. Olejovitá hladkost a smetanovost závisí na teplotě vody, u tohoto čajíku preferuji dostat z něj lehké trpké tóny a zbavit ho nudy. Barva nálevů se vyvíjí od zelené (první nálev) přes zeleno-žlutou, žluto-zelenou až ke žluté (poslední). První nálev je na pohled opravdu atraktivní. Na fotografiích u článku je barva do žluta, ale to je dané světelnými podmínkami a fotoaparátem.



Na závěr uzávěr
Vychytat přípravu a máme tu chutnou Senchu pro takové normální, nikterak slavnostní popití. Tak by se dal tento čaj charakterizovat pomocí pár slov. Takto jej odbýt by se však vzápětí ukázalo jako chyba. Když se na tento čaj člověk soustředí, nalezne v něm co u Senchy hledá. Jako každá Sencha, je i tato velice variabilní a není problém čaj v chuti dostat pomocí teploty a času tam, kam čajomil chce. Je jasné, že na trhu v současnosti naleznete velmi kvalitní konkurenty, ale sháníte-li k nim alternativu na takové to odpolední popíjení, dejte jí šanci, možná vás po čase překvapí, tak jako mě. Dva palečky ze čtyř s poznámkou, že se mi povedlo i pár třípalcových příprav.
Vysvětlivky:
4 palce = super čaj, zážitek, ze kterého se mi zkroutily prsty na nohou i rukou
3 palce = výtečný čaj, chutnal! Zkroucené obě ruce a palec levé nohy.
2 palce = vcelku dobrý čaj, chutnal, ale nijak nenadchl. Zkroucené ruce, nebo nohy.
1 palec = čaj ke kterému mám závažnější výhrady, nechutnal mi. Zkroucený jen jeden palec, zbytek nehybný.
0 palců = ... tohle je čaj? Strnulost všech končetin.