Tea-Earth

Ahoj, myslíte, že je normální zamilovat se do PuErhu?

Teď jsem byl tejden doma s nějakou chřipkou, či co, a mojí "závislost" to jenom ucelilo, posledních 14 dní jsem nepil asi nic jiného. Když jsem si PuErh nedal, byl jsem jako magor - ospalej, nevnímavej, zjišťoval jsem i třeba to, že jsem se zvednul, někam šel a zapomněl proč... (no i když je možné, že to způsobil všudypřítomný paralen )
Znáte tenhle pocit/stalo se vám někdy něco podobného?

to bude asi jenom dozvuk nemoci a dojezd léků.
samozřejmě jde zamilovat se do čaje, ale závislost jako taková to podle mě není.

take si myslim, ze tezko muze byt zavislost s nejakymi zjevnymi projevy. Ja mam nekdy obdobi kdy vylozeni piju porad jediny caj, protoze na nej mam chut, a jindy ho nepiju vubec a piju jiny.

já jsem kdysi strašně frčel na Shou Mei - můj první "opravdový" čaj

Tak já bych to nazval ne závislost ale " zamilovanost "
K čaji obecně ale PUER je Puer

a už konečně bude i pořádný pu-erhový počasí. termosky do pohotovostní polohy

Já piju Puer po celý rok, dokonce v létě ještě více, ale sheng hlavně, ale fakt je že s máslem a se solí, výhradně v zimě.

v létě si tibetskou úpravu představit nedokážu, to by bylo hodně fuj

Tak a to je účel. Jinak on dobrý zralý sheng dokáže krásně zahřát také.

btw: přesunuto do vhodné sekce.