Správná otázka.
Když pominu důvody "tradicionalistické" (existuje vůbec takovéhle slovo?), kdy byl k archivaci užíván vždy vysoce kvalitní porcelán, zůstávají dva velmi důležité rozdíly.
Suchá archivace, resp. zrání vyžaduje naprosto konstatní podmínky, bez výkyvů a kolísání teploty, v úplné tmě a bez přístupu vzduchu v absolutním suchu. A já prostě nevěřím, že lze prachovnici uzavřít zabroušeným špuntem a zamezit pronikání vzduchu a vlhkosti. Stejně jako nevěřím, že ten alobal bude fungovat správně a po dost dlouhou dobu.
Nechápej to špatně, prosím. Ty prachovnice mám doma taky a na uskladnění je to fajn. Jasně, že je lepší to uložit do nic, než to nechat v plechové krabici. Ale archivuji woolong v porcelánových dózách a zůstanu u toho. Přesně tak, jak psal Dzin. V dóze je čaj povrch a vlastně natlačen. na vršku dózy utemován hedvábným potravinářským papírem (nekyselým). Kolem hrdélka je omotán hedvábný provázek, který je zapečetěný na boku nádoby mou pečetí. Porcelánové víčko je přilepeno a oblito voskem. Přičemž jinak oblíbený včelí vosk mi příliš nevyhovuje a používám spíše inertní parafín, který je bez zápachu a hlavně vydrží déle bez oxidace. Celé to funguje tak, že pro otevření je třeba rozlomit pečeť a provázek rozřízne vosk pod víčkem a uvolní ho.
Dóza je popsána na boku a na dně a pod víčkem je kartička s údaji o obsahu, atd. Je to docela prácička, ale podle mě se to vyplatí.
Zásadně totiž nechávám zrát výborný, a tudíž drahý čaj. Jak kdysi trefně pravil pan Prachař: "Nechte zrát špatný čaj a po letech získáte starý, špatný čaj!"